Hudební skupina Vltava vznikla v roce 1986. Jedna z nejosobitějších domácích kapel je od té doby stálicí české klubové a festivalové scény. Pestré skladby plné obrazů a hudební lehkosti spolehlivě zasahují posluchače všech generací. V jejím čele stojí herec, zpěvák, kytarista, autor textů a hudby Robert Nebřenský.

Pařížský saxofonista Quentin Rollet je aktivní na lokální improvizační scéně i coby vydavatel řady alb evropské experimentální špičky. Patnáctý Svět jiné hudby dá ochutnat z produkce jeho dvou značek – reQords a Bisou – i několika hostování.

Trio výrazných osobností české hudební scény se spojilo v novém uměleckém projektu, jehož základem je hravost, radost a něha. Podstatnou esencí je improvizace a obrazivé, poetické texty prokládající meditativní zvukové plochy. Povídání o humoru matematiků, světových rekordech, účesech na důchod, machrovních hudebních nástrojích a Lužických horách. S pořadem souvisí záznamy skladeb Topůrko a Improvizace, které kapela odehrála v premiéře na pódiu Ponavy v červnu léta páně 2024. Číro na důchod jsou Jana Vébrová (vokál, janatron), Vladimír Václavek (kytara, vokál) a Petr Tichý (kontrabas, vokál).

Ultrafon je instrumentální psychedelie s velkým prostorem pro improvizaci, ve které se mísí analogová elektronika, rock, dub, jazz i vlivy současné. Kapela pochází z německého Schwarzwaldu, kde také žije, ale osoba kapelníka Volkmara Miedtkeho je po léta pevně spjata s českou alternativní scénou. Volkmar vystupoval jako host se skupinou Dunaj a byl také členem skupiny Klar společně s Vladimírem Václavkem. V Miedtkeho studiu vznikla celá řada alb tuzemské alternativní scény. Volkmar smíchal například všechna alba Dunaje (od alba Dunaj IV dále), ale také Rale, E, Deep Sweden, Švehlík nebo Ylo Africký slon.

Koncept z dílny Bastl Instruments dává prostor začínajícím i mírně pokročilým elektronickým producentkám a producentům zahrát svá živá díla před publikem. Pro vystupující jde často o první zkušenost podobného formátu, pro posluchače je to pak příležitost slyšet nové umělce ještě dříve, než se proslaví. Od roku 2014, kdy tento koncept vznikl, proběhly desítky Bastl Jamů, některé z nich lze shlédnout na youtube kanálu Bastl Instruments. Během soboty na Ponavafestu v Yurta Stagi zahráli lil john & soya boy, safra porte, Kimbo, František Hruška, Doktor z Hor a wrong dir<ction. Ukázky improvizací doplní slova dua James Aitken a Natálie Chatrná a Václava Macha.

Oldřich Janota je nenápadný titán, postava, která se svým hlasem, kytarou, texty a melodiemi nikdy zcela nevešla do kategorie folku. Písničkář, který se výrazně podepsal na směřování českého experimentálního rocku, na půdě čajoven zasnoubil minimalismus s takzvanou world music… improvizátor, teď navíc ještě autor opery. Snad oprávněně si v rámci cen Žlutá ponorka (kam asi odplula?) vysloužil titul Muž, který prochází zdí, sám ale na metaforu reaguje suchým „od toho jsou dveře.“ (text: Petr Ferenc, zvuk: Václav Menšík)

V dalším díle pořadu Šumařův průvodce po hudební galaxii si připomeneme, že partnerem Rádia Ponava je Janáčkova akademie múzických umění v Brně, a proto ve vysílání dáváme mimo jiné prostor i studentské tvorbě. První reportáž přichystal Bohdan Chrastil, student prvního ročníku oboru Audiovizuální tvorba a divadlo. Bohdana zaujal hudební a umělecký styl Vaporwave, který vznikl kolem roku 2010. Jaká jsou další specifika tohoto žánru, a jak to vlastně zní – to se dozvíte v jeho reportáži. Ve druhé reportáži se dotkneme trochu jiného žánru. Martin Mikuš, Martin Kapek a Karel Ferda, členové kapely s názvem Merry Go Round, chtějí na parket vrátit melancholii a citlivost. Jejich ambientní synťáky tomu rozhodně pomáhají a navazují na elektronickou vlnu minulé dekády. A co si kapela Merry Go Round myslí o moderní hudbě? To se dozvíte v reportáži, kterou pro vás připravila studentka prvního ročníku oboru Audiovizuální tvorba a divadlo, Tereza Ondryášová.

Jedna z legend brněnského klubového podhoubí, která se do konce roku 2014 vrývala do paměti města. Vzpomínky zbylé v alkoholovém oparu, jak se vyjádřil tehdejší provozní Robert Břeň, se pomalu rozplývají i v čase. Než zmizí nadobro, obrátíme se zpět k jedné etapě brněnské koncertní scény spolu s Pavlem Pilchem, který byl součástí skupiny pořádající v Boru večírky pod pojmenováním Keftes party a v druhé části pořadu promluví manželé Přidalovi zastupující bývalé Astral bubble booking agency. Jejich slova jsou prokládána ukázkami kapel a hudebníků, jejichž muzika v klubu zazněla a některými z mála nahrávek pořízených přímo v prostorách klubu. Spletité chodby Bora byly místem setkávání snoubící brněnskou komunitu společně s pozvanými hudebníky lokálních i světových projektů.  Návštěvníci i organizátoři se po zavření rozprchli a vmísili se do sítě postupně se rozrůstající klubové scény Brna. Přišli noví lidé a nové prostory, které přebrali štafetu udržující zde hudební kulturu. Nekončící harmonie neustále rozeznívá ulice města a nenechává membránu hlásající evangelium zvuku v klidu. Mnozí vzpomínají na Boro se zjitřenými pocity, ale koloběh událostí běží dál. Autorka: Jana Meluzínová Poděkování: Pavlu Pilchovi, Báře a Tomášovi Přidalovým za rozhovor, Ladislavu Mirvaldovi za asistenci a Fidovi za poskytnutí nahrávek pořízených v Boru pro label Ears&Wind records. Hudba: Eric Chenaux – Sliabh Aughty, Dimished Man – Cooper’s Descent, Repetitor – Šteta, hlášky kapely Stevie Brufen a Vas Szuszane, koncert Záviše s doprovodem Josefa Kříže, Česnekový hlavy – Česnek pro let, a Stevie Brufen – Old Good new stalingrad.

Raviv Ganchrow absolvoval studium architektury na The Cooper Union v New Yorku a sonická umění na Institutu sonologie v Haagu. Prostřednictvím instalací, textů a vývoje transduktorů zkoumá zákonitosti a souvislosti zvuku, místa a sluchu. Jeho instalace zkoumají aspekty sluchové pozornosti v souvislostech jako environmentální infrazvuk nebo anechoické komory, materialitu rádiového přenosu. Ve svých posledních instalacích navrhuje místně specifické obvody s lidsko-geo-elektrickými vazbami. Publikuje texty, vyučuje a přednáší na téma sluchového kontextu a působení zvuku. V současnosti působí na Fakultě Institutu sonologie při Univerzitě umění v Haagu. → www.ravivganchrow.com

Jana Winderen je norská zvuková umělkyně. Absolvovala studium matematiky, chemie a ekologie ryb. Ve své práci se věnuje zejména zvukovému prostředí a hlasovým projevům tvorů, kteří jsou pro člověka fyzicky i akusticky těžko dostupní – žijí hluboko pod vodou, v ledu nebo se jejich hlasy pohybují ve frekvenčních pásmech neslyšitelných pro lidské ucho. K jejím aktivitám patří místně-specifické a prostorové zvukové instalace a koncerty prezentované ve významných institucích nebo veřejném prostoru. V roce 2011 získala na festivalu Ars Electronica cenu Golden Nica za digitální hudbu a zvukové umění. Své audiovizuální práce vydává u britského nakladatelství Touch. → www.janawinderen.com

Portrét kulturního družstva Kafara a jejich hlavních aktérů Martina Smělíka a Tomáše Poprika a především prostoru na staré faře v Obřanech, kde Kafara vzkvétá. Místo které má svou historii i velice specifický nádech. Místo k posezení v zimě i v létě, kavárna s venkovním posezením, dětským koutkem, multifunkčním sálem se spoustou muziky a stěžejní kulturní bod nejen Obřan. Hudba: Černý Tesák, Vítrholc, Havelka & The Havels

Skladatel a hráč na harmonium a klavír Christian Wallumrød, který patří k nejuznávanějším hudebníkům norské jazzové scény, v rozhovoru se skladatelem a hudebníkem Ianem Mikyskou u příležitosti koncertu CWE na Faun Festival 2023.

Švýcarský skladatel, dirigent a improvizátor Roland Dahinden spolupracoval s takovými osobnostmi jako Miles Davis, Quincy Jones nebo Anthony Braxton. Skladby pro něj napsali např. Peter Ablinger, John Cage, Bernhard Lang, Alvin Lucier, Pauline Oliveros či Christian Wolff. Na Ponavě se Dahinden představil 5. října 2021 jako trombonista, komponující v reálném čase společně se zkušenými brněnskými improvizátory Peterem Grahamem (piano) a Radimem Hanouskem (basklarinet, sopránsaxofon). Photo (c) Mila Vašíčková

Jedna z nejzajímavějších postav současné britské postklubové scény. Jeho debutové album Ataxia (2019, Planet Mu), které vyvolalo na scéně experimentální elektroniky pořádný rozruch, sice obsahuje důvěrně známé beaty typické pro breakcore, UK garage nebo footwork, ale v natolik zakřivené a zahuštěné formě, že těžko snese srovnání s čímkoliv jiným. Superrychlé perkusní sekvence, které se na posluchače valí jak palba z kulometu v tempu 180 bpm, se nepředvídaně rozpadají do frenetické kakofonie zvuků, aby se následně opět poskládaly v prapodivně rytmické celky. S ohledem na kompoziční techniky, které jsou mu vlastní, není nijak překvapující, že Rian Treanor má velice blízko k ugandskému hudebnímu kolektivu a stejnojmennému labelu Nyege Nyege Tapes a východoafrickému hudebnímu stylu singeli – extrémně rychlé elektronické hudbě s tempem až 300 bpm, která v nulté dekádě vznikla v ulicích a slumech tanzanského Dar es Salaamu. Výsledkem spolupráce s ugandským labelem je Treanorovo druhé studiové album File Under UK Metaplasm (2020, Planet Mu) a letošní novinka Saccades (2023, Nyege Nyege Tapes), kterou britský hudebník nahrál během umělecké rezidence v Kampale společně s Ocenem Jamesem – ugandským hráčem na tradiční jednostrunné housle rigi rigi. Na festivalu FAUN představil Rian Treanor hudebně-tanečně-vokální performanci, která částečně vznikla v rámci rezidenčního pobytu na Fakultě výtvarných umění v Brně.

Trio slovinských hudebních samouků, Iztok Koren, Ana Kravanja a Samo Kutin svůj vlastní hudební styl označuje jako imaginární folk – hudbu, která čerpá z lidových tradic, ale není geograficky ukotvená (i když ji mnozí zahraniční publicisté mylně spojují se slovinskou lidovou hudbou). Zaškatulkovat hudbu Širom jako folk je ale příliš zjednodušující. V široké paletě zvuků slovinského tria jsou stejně jako vlivy lidové hudby patrné i stopy psychedelického rocku, hudební improvizace, dronů, ale třeba i akustického transu. Tato žánrová neukotvenost vychází z hudební historie členů Širom – zatímco Kravanja a Kutin hráli na kalimbu v komorním duu Najoua, Koren byl dlouhá léta členem post-rockových a industriálně-noisových kapel. Pokud bychom měli hudbu Širom nějak charakterizovat, nabízejí se přívlastky jako hypnotická, exotická nebo obskurní. Širom pracují se sadou preparovaných a podomácky vyrobených akustických nástrojů, často z nalezených věcí. Zapojení nástrojů vlastní výroby není ale samoúčelný koncept, ale přirozený proces hledání optimálního zvuku k zachycení konkrétní situace. Na festivalu zahráli Širom hudbu ze svého čtvrtého, mezinárodní hudební komunitou nadšeně přijatého alba The Liquified Throne of Simplicity (2022, tak:till), které prestižní a vlivný hudební server Quietus zařadil mezi desítku nejlepších nahrávek roku 2022.

Radikální umělec, jehož kompoziční i interpretační záběr zahrnuje hudbu komorní, elektronickou, soudobou, noise, silent, heavy metal, ambient, rock, pop, mikrotonalitu. Spolupracoval jak s Berlínskými filharmoniky, tak i s umělci jako La Monte Young, Phill Niblock, Merzbow, Christian Marclay. S Lou Reedem a Sarth Calhounem tvořil legendární experimentální rockový projekt Metal Machine Trio. Na festivalu FAUN se saxofonista Krieger představil se svým projektem RAW. Základem je originální styl hry na saxofon, který Krieger nazývá „akustická elektronika“. Nástroj využívá jako analogový sampler, akustické zvuky saxofonu dále zpracovává, zesiluje a mění jejich identitu. Krieger je profesor kompozice na California Institute of the Arts v Los Angeles.

Rozhovor hudebníka a skladatele Mikuláše Mrvy s Mohammadem Rezou Mortazavim a uměleckým manažerem a hudebníkem Jonasem Petrym u příležitosti prvního ročníku Faun Festivalu 2023. Rozhovor byl veden v angličtině a němčině. Za simultánní překlad a vše ostatní děkujeme Jonasovi. Hudebník íránského původu Mohammad Reza Mortazavi zasvětil svou hudební praxi hře na tombak a bubny daf. Jeho hra na tyto íránské bicí nástroje však dalece přesahuje tradiční pojetí a postrádá jakoukoli folklorní naraci. Mortazavi naopak hledá nové techniky hry, které posouvají zvukový rozsah těchto nástrojů na jinou úroveň. Při svých vystoupeních se dostává do jakéhosi stavu transu, který, jak sám říká, stírá hranice mezi tělem a myslí. Umělec, který v současné době žije v Berlíně, vystoupil na mnoha významných hudebních festivalech - německém Atonal, holandském Rewire a švédském Intonal - a svou virtuozitu předvedl publiku v prestižních hudebních sálech včetně Opery v Sydney a Berlínské filharmonie. Jeho album Ritme Jaavdanegi (2019, Latency) bylo časopisem Pitchfork označeno za jednu z nejlepších experimentálních nahrávek roku.